Podmokelský poklad – sen každého numizmatika

Co se vlastně tehdy přesně stalo? A kolik zlatých mincí tehdy lidé našli? To už se dnes nedozvíme. Během chaotických událostí kupředu hnaných odvěkou lidskou touhou po zlatu nakonec nebyl čas na přesné záznamy. Kdo by se staral o vzpomínky, když jde o bohatství. Nakonec ani v době osvíceného 18. století lidé v nalezených mincích neviděli víc než „jen“ blyštivý kov. Uměleckou, natož historickou hodnotu se teprve učili chápat. Co tedy o červnových událostech roku 1771 víme?

Břeh plný zlatých mincí

I při střízlivých odhadech šlo o největší nález zlata na českém území a o největší nález zlatých keltských mincí, ke kterému došlo v celé Evropě. Celá událost nálezu obrovského pokladu začala prudkým deštěm. Ten na severním Rokycansku nedaleko obce Podmokly rozvodnil potok. A podemletý břeh odhalil poklad. Jakýsi místní chasník Janota v břehu potoka uviděl blyštivé plíšky. Prý je ve své naivitě považoval nejdřív za knoflíky, snad mosazné, a pár jich odnesl dětem na hraní. Podle jedné z legend skutečný stav věcí, tedy že jde o zlaté peníze, odhadl podomní obchodník. A jeho podezřelý zájem o další knoflíky odhalil realitu: břeh potoka skrýval zlatý poklad – keltské duhovky.

Doslova zlatá horečka, která v Podmoklech vypukla, nemohla uniknout bdělé vrchnosti.  Majitel panství Karel Egon I. z Fürstenbergu, nejvyššího purkrabí Českého království, si nemohl nechat nenadálou zlatou záplavu ujít. Do Podmoklů vyslal své úředníky a dráby, kteří svou práci uměli dobře. Co neodhalily prohlídky chalup Podmokelských, to ze zatvrzelých vesničanů dostal výprask, kterého se dostalo bohatě každému, kdo měl s nalezeným pokladem co dočinění. Zlato tak svým objevitelům nepřineslo mnoho štěstí a brzy mělo nového majitele – knížete Egona.

Zlaté mince skončily roztavením

Bystří úředníci rychle pochopili, že vesničani objevili jen část pokladu a že břeh ještě nějaké zlaté mince vydá. Mezitím knížecí v knížecí kanceláři spočítali dosud nalezené mince, kterých prý bylo dobře k třem tisícům. Zlaté mince obsahovaly především duhovky – keltské statéry. Další mince se nacházely u potoka, jiné objevily nové a důkladnější kontroly podmokelských chalup. O kolik zlata vlastně šlo?

Jak jsme už psali. Události braly rychle na obrátkách. A ne všechny mince se panským úředníků podařilo objevit. Ty, co skončily v panských truhlách, byly rychle roztaveny a přeraženy na dobové mince – dukáty. Dodneška se dochovalo jen několik stovek statérů rozesetých po soukromých sbírkách i depozitářích a expozicích různých institucí (včetně našeho hradu Křivoklát či Národním muzeu v Praze). Z nálezu bylo evidováno nejdříve na 4 200 mincí duhovek. V pramenech se ale celkový objem pokladu odhaduje až na celkových 7 000 kusů o hmotnosti závratných 50 kilogramů.

Poklad – kde se v zemi vzal

Podobné nejasnosti panují i stáří pokladu, odhaduje se polovina 1. století př. n. l, a samozřejmě i důvodu, proč byla nádoba s tak obrovským počtem mincí zakopána. Šlo o úlitbu bohům nebo se jednalo o úkryt majetků v nejisté době, kdy na Kelty tlačili Germáni a Římané. Pravá příčina je asi navždy ztracena v hlubinách dávnověku. Ten vydal jen poklad a barvitou kapitolu z počátků české archeologie a numismatiky.